NERODILA JSI, JEN SE NECHALA OPEROVAT!

Nedávno jsem se stala součástí jedné fejsbukové diskuze na téma porodu císařským řezem. A byla jsem velice zaskočena přístupem, jenž společnost vůči nám, CÍSAŘOVNÁM, má. Dovolila jsem si napsat nám, protože já sama mám za sebou tři porody sekcí (císařským řezem). První z nich byl akutní, další dva už plánované.

Co mne naprosto ohromilo, byly poznámky vedené směrem k CÍSAŘOVNÁM, že tyto ženy vlastně nevědí, co je porod.

Ale ty jsi vlastně nerodila, ty jsi se nechala operovat… Opravdu vám připadá, že císařský řez není porod?

Co nás vede k tomu ženu ponižovat a snižovat její kvality jako člověka, jako ženy. O to horší je fakt, že se to většinou děje v okruhu nám nejbližším, tj. v rodině nebo u blízkých přátel.

Možná si jen neuvědomujeme statečnost a sílu těchto žen. Nevybraly si to dobrovolně (a pokud ano, tak o těchto ženách tady nepíši). Život jim jen postavil do cesty překážku, kterou musí zdolat. Obrovskou překážku, která v jejich vnitřním světě zatřese s jejich vnímáním sebe sama. Možná si myslíte, že císařovny neznají úplně bolest fyzickou. Mýlíte se. Tato bolest, která se možná neprojevila fyzicky (u akutního císaře cítí i tu), se vryje této ženě hluboko do srdce jako bolest psychická.

Znám ty pocity. Prošla jsem si jimi.

Je v nich hluboká bolest, že jsem nedokázala přivést na svět své dítě a nenaplnila tak svou ženskou podstatu. Je v nich smutek nad tím, že si mé dítě samo nevybralo den, kdy se narodí. Anebo dokonce i pochyby o tom, jak se mé dítě nyní bude rvát se životem, když jsem jej připravila o tu první a největší výzvu jejich života – sám se narodit a prožít si všechny pocity, které děti při průchodu úzkými porodními cestami zažívají.

Dalšími výzvami, jenž si asi neuvědomujete, jsou:

odloučení, které CÍSAŘOVNA s miminkem zažívají. Nejsme totiž schopné se hned po císaři o své dítě starat. Císařský řez je velká břišní operace a tak musíme první den jen ležet, napojeny na spoustu přístrojů. Nejsme schopné vstát natož vzít své dítě a polaskat ho,
hojení nám trvá déle. Musíme se naučit vstávat z postele přes bok, abychom si neporanily sešití. Dostáváme pravidelně medikamenty na ředění krve a na bolest,
po narkóze můžeme měsíce trpět migrénami. Já ji měla tři dny a i to mi stačilo. Zkuste si představit mít měsíc migrénu a u toho se starat o novorozence. Nic moc, nemyslíte?
kojení se nám rozbíhá delší dobu,
kojení se nám rozbíhá delší dobu.

Ráda bych vás proto vyzvala, jestli máte v okolí nějakou císařovnu, tak ji pochvalte jak skvělá je, že tohle vše zvládla a že je úžasná máma, která rodila jiným způsobem, ale RODILA! Potřebuje to slyšet. Můžete ji odkázat i na návod Jak pečovat o sebe a jizvu po císařském řezu anebo přijetí sebe jako Císařovny.

Vám císařovnám ze srdce doporučuji se ze svého porodu vypsat. Vezměte kus papíru a pište a pište. Je to nesmírně hluboké a očistné. Já jsem při sepisování svých příběhů prožívala spoustu pocitů – plakala, styděla se, ale i byla dojatá. Sepsaný porodní příběh si můžete vyzdobit, svázat, spálit. Cokoliv budete cítit. Je to jen na vás.

Dalším krok, jenž doporučuji, je najít alespoň pět důvodů proč je pro mě dobré, že porod probíhal tak jak probíhal. Já jsem si našla svých 5 důvodů:

připomenutí mého porodu,
nebylo to jednoduché a to proto, abych viděla, že ne vše v životě je jednoduché,
ocenila jsem manžela a jeho neskutečnou podporu,
uvědomění si, že mám nechat věci plynout. Můžu dělat maximum, ale výsledek úplně neovlivním. Ten se řídí něčím vyšším než jsem já,
neočekávat! Očekávala jsem, že se mé dítě narodí přirozeně. A ani mé dítě nemusí plnit má očekávání.

A v neposlední řadě se oceňte vy sami. Kupte si kytku, sošku nebo třeba přívěšek na krk, který vám bude neustále připomínat jak silná a statečná jste. Vy totiž jste SILNÉ A STATEČNÉ! Bezpochyby! ♥

Císařovna Petra ♕