Rozhovor s Lindou Lacinovou

Linda je trojnásobnou maminkou, Císařovnou, a lektorkou hormonální jógové terapie. Potkaly jsme se v uzavřené fejsbůkové skupině JSME CÍSAŘOVNY, kde ráda odpovídá ženám na dotazy ohledně cvičení po císařském řezu. A jednoho dne mne napadlo, že by bylo skvělé udělat s touto inspirativní ženou rozhovor.

Lindo, jsi hrdá na to, že jsi Císařovna? A měla jsi to tak vždy?

Peti, abych pravdu řekla, po prvních dvou císařích jsem si ani neuvědomovala, že bych měla být na něco pyšná nebo naopak z něčeho zklamaná. Brala jsem to prostě jak to bylo. Poprvé jsem na císař musela, podruhé mi nenabídli možnost rodit přirozeně a jelikož jsem se o to ani moc nezajímala, zda by to šlo a osvěta v této oblasti nebyla moc velká, tak jsem souhlasila. Teprve teď, po třetím císařském řezu a od 28. týdne těhotenství neustálého strašení, že hrozí ruptura dělohy a jizva je příliš tenká na to, abych donosila aspoň do 36. týdne, jsem si začala uvědomovat, že každé další těhotenství po předchozím císařském řezu přináší velká rizika. Když jsem donosila do 39. týdne a porodila zdravého chlapečka, v ten moment už na sále jsem byla na sebe neskutečně pyšná a hrdá, že jsme to zvládli! Takže až třetí miminko ve mně vzbudilo pocit „Jsem hrdá trojnásobná Císařovna!“. A hlavně hrdá maminka tří úžasných děti, které díky císaři přišly na svět zdravé.

Vnímáš nějaký rozdíl mezi jednotlivými porody a tvém následném zotavování se? A třeba máš i tip na to, jak se rychle dostat do formy?

Rozdíly určitě byly, a docela velké. První porod byl pro mě absolutní neznámá, vůbec jsem nevěděla, co mě čeká jak při samotném porodu, tak po něm. I když jsem absolvovala mnoho kurzů pro těhotné maminky, chodila poctivě na gravidjógu a četla různé diskuse, stejně jsem netušila, co mě čeká při císaři, který mě celé těhotenství ani nenapadl, že by mohl potkat zrovna nás. Porod proběhl relativně v pohodě a bez komplikací, ovšem po porodu se bohužel nekonalo ono mateřské „čáry máry“ a já jsem si dlouho ke svému prvnímu synovi hledala vztah. Mateřské pudy se prostě nespustily samy od sebe, bála jsem se vlastního dítěte a neuměla s ním. Za vinu této situaci dost přikládám to, že mi syna sice v den porodu dávali, ale druhý den po porodu jsem ho viděla kvůli přeplněné porodnici jen co tři hodiny na 15 minut. Až třetí den jsem měla miminko u sebe. Rekonvalescence po prvním porodu byla dlouhá a trvala skoro půl roku – jizva i břicho mě hodně bolelo.

Druhý císař byl o mnoho lepší. Už jsem věděla co mě čeká, rodil mě můj gynekolog, ke kterému mám plnou důvěru, atmosféra na sále byla skvělá. Dcerka měla bonding s tatínkem a po porodu mi ji také hned dali a neodnášeli mi ji skoro vůbec. Nechali ji na mě spinkat a už první noc jsem se o ni sama starala, protože jsem vstávala za 12 hodin a ne až za 24 jako po prvním porodu. Rekonvalescence byla velmi rychlá, už z porodnice jsem šla jako z obchodu (jak říká ráda moje maminka).

Třetí porod byl úžasný. Vybrali jsme si porodnici, ve které nám umožnili bonding nejen s tatínkem, ale i se mnou (Krnovská porodnice), což byl úžasný zážitek. Nechápu, proč toto není samozřejmostí ve všech porodnicích. Ženy mají už tak traumata z toho, že vůbec rodí císařem, bolesti, které je pak čekají, jsou obrovské, tak proč jim nedopřát aspoň to pomazlení s právě narozeným miminkem a ten pocit, že to všechno za to prostě stálo? Miminko nám už za celou dobu nikdo neodnášel bez našeho dohledu a tento porod byl prostě nejkrásnější. Nicméně bolestivost po porodu asi největší. Zavinování dělohy trvalo déle a jizva byla větší než ta druhá, ale hojila se moc hezky.

Co se tipů na rychlejší rekonvalescenci týče, tak doporučuji hlavně hodně spát. Ve spánku se vše hojí a regeneruje daleko rychleji a lépe. Miminka v šestinedělí prospí i 20 hodin denně a není nad to, když vám někdo donese zdravé jídlo vhodné pro kojící maminky a nechá vás najíst a spát. Není nutné mít uklizeno, vyžehleno a vypráno, šestinedělí je od toho, aby se maminka s miminkem sžívala a trávila s ním v posteli co nejvíce času, a nehrála si na Superženu!

Kdy jsi po porodu začala cvičit? A vnímáš třeba, že po posledním porodu je tělo starší a vše je složitější a trvá déle?

Po prvním porodu jsem necvičila skoro půl roku. Tělo mě nechtělo pustit a ani jsem na to neměla moc pomyšlení, práce kole miminka byla pro mě jako prvorodičku náročná a já jsem byla až na druhém místě.

Po druhém porodu jsem už za dva měsíce začínala cvičit. Měla jsem rozestup břišních svalů a chodila jsem k fyzioterapeutovi na cvičení ke stažení diastázy, který mě naučil skvělé cviky na břicho i na záda a hodně mi pomohl. Zároveň jsem se věnovala aktivně józe, která mi také s rozestupem pomohla a úplně mě ho zbavila.

Po třetím porodu jsem se tak moc těšila na cvičení, že jsem už osmý den lehce cvičila hormonální jógovou terapii (což ovšem klientkám nedoporučuji, u nich je vhodné cvičit až po šestinedělí a po císaři dle toho, jak se cítí) a za 14 dní už jsem stála na jógamatce a začala se sžívat se svým staronovým tělem. Rozestup po posledním porodu mám minimální, vše svaly udržely díky skvělému stavu před otěhotněním.

Co se pocitu po posledním porodu týče, myslím si, že to není ani tak o věku nebo „stáří“ těla jako spíš o tom, v jakém stavu tělo otěhotní. Já jsem otěhotněla potřetí v době, kdy jsem dva roky předtím denně cvičila i tři hodiny jógu nebo trx, praktikovala jsem s přítelem i acro jógu a celkově mé tělo bylo ve výborném stavu. Proto i v těhotenství jsem si mohla dovolit být hodně aktivní a myslím si, že i díky tomu jsem donosila miminko až téměř do termínu a nemusela jsem na císař dříve. Samozřejmě velkou roli hraje i pozitivní myšlení a nepoddávání se tomu, že jsem po císaři a mám bolesti. Samozřejmě respektovat možnosti a hranice svého těla ať v těhotenství nebo po porodu jsou na prvním místě, ale mně hodně pomáhalo vědomí, že ta bolest po porodu přejde a že den ode dne už to bude jen lepší a lepší.

Myslíš si, že to platí pro všechny ženy anebo je, podle tebe, lepší nejprve navštívit odborníka – fyzioterapeuta, aby zkontroloval stav svalstva a fascie po císařském řezu?

První kontakt s fyzioterapeutem by měl být hned po porodu ještě v porodnici. Tam by měli poradit vhodné cviky a také ukázat, jak se má žena po císařském řezu zvedat z postele, jak zvedat miminko, jak pečovat o jizvu a mělo by jí být také sděleno, čemu by se měla vyhýbat a které cviky nedělat. V naší společnosti nebývá zvykem navštívit fyzioterapeuta po porodu nebo si jej dokonce zavolat domů. Většinou čekáme až na nějaký problém a pak jej řešíme, když nás dostatečně dlouho obtěžuje. Podle mého názoru by však konzultace po každém porodu (nejen císařském) byla vhodná a doporučeníhodná. Často po porodech ženy neví, jak vůbec začít cvičit. Ani já jsem to po prvním císaři nevěděla, a proto mi i tak dlouho trvalo, než jsem cvičit začala.

Každopádně pokud k fyzioterapeutovi nechcete chodit, doporučuji minimálně šestinedělí cvičit pouze doporučené cviky na posílení pánevního dna a hlubokého stabilizačního břišního svalstva a isometrické cviky.

Jaké cvičení doporučuješ? A naopak jakým cvičením doporučuješ se vyhnout?

Již v šestinedělí jak jsem již zmínila by bylo vhodné začít posilovat pánevní dno. Po šestinedělí nebo až se maminka cítí dobře, doporučuji přidat pomalu hathajógu nebo cvičení určené pro maminky po porodu (často kurzy bývají i s možností vzít si miminko s sebou). Není ani tak důležité co cvičíte, jako spíš vnímat své tělo a poslouchat jeho hranice a nejít zpočátku za ně. Začít jemně, šetrně a laskavě ke svému „staronovému“ tělu. Příjemné je také plavání, pilates, cvičení na míči apod. Vyhnout by se maminky měly nějakou dobu (dle mého názoru minimálně půl roku) jumpinku (trampolínky) či jakémukoliv silovému cvičení se zvedáním zátěže apod.

Každopádně pokud k fyzioterapeutovi nechcete chodit, doporučuji minimálně šestinedělí cvičit pouze doporučené cviky na posílení pánevního dna a hlubokého stabilizačního břišního svalstva a isometrické cviky.

Můžeš Císařovnám doporučit co dělat v případě, že jim po porodu zůstala diastáza?

Pokud zůstal po porodu rozestup vnitřních svalů, rozhodně doporučuji navštívit fyzioterapeuta a cvičit pod jeho dohledem. Vše se dá spravit, já sama jsem měla po druhém porodu diastázu na dva prsty a během půl roku fyzioterapie a jógy jsem se jí zbavila.

Jaké máš plány do budoucna. Na co se chceš zaměřit?

Momentálně pořádám již další kurzy Hormonální jógové terapie. Dále bych ráda více zpropagovala mužskou hormonální jógovou terapii a terapii určenou pro diabetiky.

Fotky zdroj: soukromý archiv Lindy Lacinové a Ladislav Káňa (www.kana-foto.cz)

A poslední otázku bych ráda položila ohledně projektu JSME CÍSAŘOVNY. Co tě na něm zaujalo?

Tento projekt mě oslovil zejména tím, že podporuje ženy po císaři a pomáhá jim smířit se s, pro některé z nich, traumatizujícím prožitkem z porodu. Podpůrná skupina je také skvělá, protože někdy si myslíme, že to nejhorší se mohlo stát jen nám a opak je pravdou. Zároveň vnímám a moc podporuji tento projekt i z toho důvodu, že pomáhá maminkám říci si i po císaři o bonding a nenechat si odnášet miminko. Věřím, že díky tomuto se změní i přístup personálu v nemocnicích a začnou podporovat kontakt miminka s maminkou i tatínkem po císařském řezu, který už tak je sám o sobě dost traumatizující. Proč tedy situaci zhoršovat ještě separací. Projektu držím moc palce a věřím, že pomůže dalším a dalším ženám po císařích!

Věřím, že se vám rozhovor líbil a pokud chcete o Lindě a jejím cvičení vědět více, doporučuji navštívit její webové stránky https://www.hormonalnijogaostrava.cz

Jsem žena, která si vysnila rodit přirozeně. Ale jsem si měla prožít něco jiného… Stala se ze mne CÍSAŘOVNA.

Provázím ženy trnitou cestou k přijetí sebe jako CÍSAŘOVNY. Nejsi v tom sama.

JSME CÍSAŘOVNY!

petra@petradrahosova.cz

Stáhni si můj eBook zdarma zde:

Objednej si můj eBook zde: