Od prvního momentu, kdy zjistíš, že jsi těhotná, se na miminko moc těšíš. Celé těhotenství si s ním povídáš, pročítáš různé knihy o výživě v těhotenství, o tom jak mít porod co nejlepší, o výchově dítěte, atp. Těšíš se až své miminko budeš mít poprvé v náručí a přemýšlíš o tom jak asi bude vypadat.
a je tady den D
Začínáš cítit první kontrakce. Jsi nervózní z toho, co tě čeká a zároveň se těšíš. Už konečně bude miminko s vámi. Už brzy se spolu uvidíte.
V tom se ale celý tvůj vysněný porod pokazí a ty musíš jít na akutní císařský řez. Nechápeš proč se tak stalo, ale jde o zdraví tebe a tvého dítěte. Nestíháš sledovat dění kolem sebe. Vše vnímáš jakoby se dělo bez tvé účasti. Přihlížíš všemu co se děje a připadáš si, že sleduješ nějaký pořad v televizi.
Usínáš.
PROBUZENÍ
Probouzíš se, vše tě bolí a tvé myšlenky létají jak splašené. Najednou se ve dveřích objeví doktor a gratuluje ti. Něco ti povídá, ale ty tomu nerozumíš. Jsi stále omámená a ve snu.
Slza ti teče po tváři a říkáš si „asi jsem se stala mámou“. Následuje další otázka: „kde je moje miminko“.
Přichází manžel, celý šťastný a dojatý, že máte nádherné dítě. A ty se těšíš až ho také spatříš. Kde je? Proč mi ho nikdo nepřiveze? Nerozumíš tomu, že ho musí zvážit, změřit a vykoupat. Proč? Já chci mít své dítě u sebe! Teď hned!
Konečně je miminko tady. Je nádherné. Díváš se na něj a snažíš se přijmout, že jsi porodila a stala se mámou, Císařovnou. A upřeně na tebe koukají ty nádherné oči. Konečně se vidíte…
PROČ TO UDĚLAL?
V tom ti manžel říká, že už všem rozeslal zprávy, že je miminko na světě. Stihl to mezitím, co jsi se ještě probírala z narkózy. Najednou vnímáš jak povídá, že rozesílal i fotky. A tebe přepadne veliká lítost…
Celé těhotenství nosíš své dítě pod srdcem, těšíš se na něj jako nikdo jiný na světě a když konečně přijde ta chvíle, kdy ho máš spatřit, spíš v narkóze. Mezitím všichni vidí jak vypadá a ty jsi zřejmě ta poslední ze všech, která ho vidí. Smutek, který se ti rozlévá v srdci je obrovský.
„Proč jsi to rozesílal? Jak jsi mi to mohl udělat?“ Ptáš se, se slzami v očích, svého manžela. On nechápe co se děje.
NECHTĚL TI UBLÍŽIT
Nemyslel to zle. Tak tam seděl a čekal až se probudíš. Měl radost z miminka a zároveň se bál o tebe, jestli jsi v pořádku. A aby zahnal myšlenky a neseděl jen tak, začne se o svou nesmírnou radost z miminka dělit i s ostatními. A napadne ho, namísto obyčejné sms, poslat rovnou i fotku. Kdyby jen tušil, co vše tím pokazí, nikdy by to neudělal!
Důležité je uvědomit si, že fotka není to samé jako vidět někoho na živo. Když vidím fotku anglické královny, tak to se mnou nic nedělá, ale kdybych ji potkala na živo, tváří v tvář, bych byla zcela jistě dojatá.
podívej se na to jinak
Ano, připouštím, že tvůj manžel viděl miminko jako první. Ale on je jeho táta. Vy dva jste spolu rodiče a já si myslím, že má podobné právo jako ty, vidět své dítě. Věřím, že je mnohem lepší, když miminko na tebe čeká v náručí svého otce než aby plakalo samo v postýlce na sesterně.
Řekni si teď několikrát za sebou a pěkně nahlas: „no a co, že manžel byl první, kdo naše dítě viděl. No a co, že rozeslal nějakou fotku! Má prvenství jsou přeci úplně jiná! Mnohem hlubší!“.
Obrázky zdroj vlastní, pixabay.
JSI TO TOTIŽ TY (a nikdo jiný), KDO SE POPRVÉ:
- dlouze díval do těch nádherných očí,
- dlouze přivoněl k vláskům (pro mě je to nejnádhernější vůně jaká vůbec existuje – vůně dětských vlasů),
- přiblížil k nožičkám, aby je políbil,
- přitulil k tomu nádhernému stvoření,
- dotkl toho úžasného nosíku,
- a spoustu dalších krásných poprvé.
Taky svá máš, zkus si na ně vzpomenout a zapomeň na nějakou fotku. Já ta svá vím a jak na ně myslím, tak se při psaní těchto řádků krásně usmívám. To samé přeji i tobě, milá Císařovno.
Jsem žena, která si vysnila rodit přirozeně. Ale jsem si měla prožít něco jiného… Stala se ze mne CÍSAŘOVNA.
Provázím ženy trnitou cestou k přijetí sebe jako CÍSAŘOVNY. Nejsi v tom sama.
JSME CÍSAŘOVNY!
petra@petradrahosova.cz
Stáhni si můj eBook zdarma zde:
Objednej si můj eBook zde:
